|
Po pořízení
první šeltie jsem neměla problém najít na internetu informace o standardu
šeltií, o nemocech, něco jsem našla i o historii. Co jsem nikde nenašla byla
genetika zbarvení. Informace jsem sháněla po kousíčkách, něco jsme našla na
stránkách chovatelů kolií, ale nikde nebyly informace o bicolorním zbarvení.
Nakonec jsem si to všechno dala dohromady a abyste taky nemuseli pátrat, tak
vám to dávám k dispozici. U každého zbarvení jsou fotografie a je tam
napsáno, v jaké chovatelské stanici se zvíře právě nachází, případně i s
odkazem. Kdyby někdo s uveřejněním nesouhlasil, dejte mi vědět a já
příslušnou fotografii odstraním. Genetické zákonitosti zbarvení u šeltií Základní zbarvení šeltií je řízeno jednoduchou dědičností. Vlastnost je podmíněna dvěma geny (vlohami) – jedním od matky a druhým od otce Dominantní gen – je ten, který má ve dvojici větší váhu – tzn., že i když druhý gen podmiňuje jinou vlastnost, ta se neprojeví (bude jen přenášena a může se projevit u potomstva) – například zlatý s vlohou pro trikolor Recesivní gen – je ten, který je druhým genem potlačen – tzn. že se plně projeví, jen když jej jedinec zdědí od obou rodičů, například bicolorní zbarvení Homozygot – jedinec, který má pro danou vlastnost od obou rodičů stejné geny Heterozygot – jedinec, který pro danou vlastnost zdědil od každého rodiče jiný gen Zbarvení u šeltií podmiňují tři geny Zlatý, tricolorní a bicolorní, které se v genotypu různě kombinují. V populaci se můžou vzácně objevit i nositelé jiných zbarvení, jejich výskyt je však zanedbatelný. Merle
zbarvení je podmíněno jinou dvojicí genů – kdy výskyt dominantního
M genu znamená zředění původní barvy,
recesivní gen m nemá na zbarvení
vliv. Genetika tricolorního zbarvení
|